Historie Plemene
Bernský salašnický pes - z historie plemene
U roce 1902 byla uspořádána ve švýcarském Bernu "Švýcarská výstava psů". Mezi 320 přihlášenými psy se nacházeli i tři "dürrbachští psi" z nejbližšího okolí. Na výstavě za 2 roky se objevilo 6 psů a čtyři byli v roce 1907 zapsáni do Švýcarské plemenné knihy. Tato výstava znamenala rozhodující průlom pro: uznání "dürrbachského psa" jako samostatné rasy. V roce 1928 byl klub chovatelů přejmenován na "Švýcarský klub bernských salašnických psů".
Na popud dr. Alberta Heima, velkého mecenáše bernských salašnických psů, se na dalších výstavách objevovalo stále více různě vypadajících bernských salašnických psů včetně různých extrémů. V r. 1948 se podařilo jednomu navofundlandskému psovi, jmenoval se "Pluto van Erlengut", přelézt plot a nakrýt fenu bernského salašnického psa "Christinu von Lux". Z tohoto spáření byla mimo jiné odchována fena "Babette", která se stala základem dalšího chovu.
Dr. Hans Räber /autor u nás přeložené knihy o bernských salašnických psech / o tomto plemeni píše.: Těsně a bez zdrženlivosti se přimyká k člověku a jeho domácnosti. S radostnou pozorností sleduje všechno dění kolem sebe a dokáže rozlišovat mezi živými bytostmi, věcmi a událostmi svého domova a vším cizím. Spolehlivě oznamuje neobvyklé dění a je připraven bránit své lidi i jejich majetek. Je poslušný a nadšeně a se zřejmou radostí i jistotou samostatně plní uložené povinnosti. Přitom se za jeho robustním zevnějškem skrývá jemný a láskyplný cit, díky němuž je tento bývalý selský, pastýřský a hlídací pes přitažlivý právě pro moderního člověka v jeho přetechnizovaném světě. A my dodáváme - pokud někdo chce opravdu velkého mazla v pravém slova smyslu, ať si pořídí bernského salašnického psa.